Popis
Bazilika Santa Maria in Provenzano je svatyně Madony z Provenzana v Sieně a její jméno je spjato s Paliem: každého 2. července se závod jezdí na její počest. Vznikla po Tridentském koncilu, je to manýristický kostel s velkou kupolí a průčelím z travertinu.
Srdcem kostela je obraz Madony z Provenzana, patnáctistoletá busta z terakoty. Stojí vysoko nad hlavním oltářem, obklopena stříbrnou andělskou slávou, a u jejích nohou jsou stříbrné sochy svaté Kateřiny a svatého Bernardina.
Nad oltářem, v apsidě, je vidět červený sametový závěs vyšívaný zlatem, s erbem papeže Alexandra VII., posledního ze sienských papežů. Po stranách jsou další dva, darované biskupy v letech 1683 a 1690.
Pozvedněte zrak i ke kupoli: v pendantivech jsou freskami zobrazeni čtyři svatí patroni Sieny, Ansanus, Savinus, Viktor a Crescentius. Pod nimi je podlaha z různobarevných mramorů se znaky velkovévody Cosima III. a Markéty Luisy Orleánské uprostřed, obklopenými znaky biskupských měst bývalé Sienské republiky.
Mezi obrazy v bočních oltářích je Mše svatého Cerbona od Rutilia Manettiho, v prvním oltáři vpravo. V hlavní lodi jsou vystaveny také dvě vlajky: jednu ukořistil na Turcích sienský rytíř Paolo Amerighi v bitvě u Vídně v roce 1683.
Všechno začíná v roce 1552. Španělský arkebuzír, možná z drzosti, vystřelil na terakotovou Madonu zazděnou ve stěně domu ve čtvrti. Ruce se rozlétly na kusy, busta zůstala neporušená. Lidové podání říkalo, že obraz tam umístila svatá Kateřina Sienská.
Lid ji začal uctívat, aby urážku napravil, poté kvůli zázrakům, které jí byly připisovány a které byly uznány v roce 1594, «roce zázraků». S povolením papeže Klimenta VIII. a městských úřadů se rozhodlo postavit jí svatyni: základy byly zazděny 24. října 1595.
Projekt svěřil velkovévoda Ferdinand I. Medicejský Damianu Schifardinimu, mnichovi florentského kartuziánského kláštera, ale na práce dohlížel Flaminio Del Turco. Kostel byl otevřen v roce 1611 a 23. října vstoupila Madona do nové svatyně průvodem všemi ulicemi města.
Od roku 1656 se Madona z Provenzana vždy objevuje na drappellone, o které soupeří kontrady. Dne 1. července je drappellone sem přenášeno průvodem a večer v den Palia sem přichází vítězná kontrada poděkovat zpěvem svého Te Deum.
Srdcem kostela je obraz Madony z Provenzana, patnáctistoletá busta z terakoty. Stojí vysoko nad hlavním oltářem, obklopena stříbrnou andělskou slávou, a u jejích nohou jsou stříbrné sochy svaté Kateřiny a svatého Bernardina.
Nad oltářem, v apsidě, je vidět červený sametový závěs vyšívaný zlatem, s erbem papeže Alexandra VII., posledního ze sienských papežů. Po stranách jsou další dva, darované biskupy v letech 1683 a 1690.
Pozvedněte zrak i ke kupoli: v pendantivech jsou freskami zobrazeni čtyři svatí patroni Sieny, Ansanus, Savinus, Viktor a Crescentius. Pod nimi je podlaha z různobarevných mramorů se znaky velkovévody Cosima III. a Markéty Luisy Orleánské uprostřed, obklopenými znaky biskupských měst bývalé Sienské republiky.
Mezi obrazy v bočních oltářích je Mše svatého Cerbona od Rutilia Manettiho, v prvním oltáři vpravo. V hlavní lodi jsou vystaveny také dvě vlajky: jednu ukořistil na Turcích sienský rytíř Paolo Amerighi v bitvě u Vídně v roce 1683.
Všechno začíná v roce 1552. Španělský arkebuzír, možná z drzosti, vystřelil na terakotovou Madonu zazděnou ve stěně domu ve čtvrti. Ruce se rozlétly na kusy, busta zůstala neporušená. Lidové podání říkalo, že obraz tam umístila svatá Kateřina Sienská.
Lid ji začal uctívat, aby urážku napravil, poté kvůli zázrakům, které jí byly připisovány a které byly uznány v roce 1594, «roce zázraků». S povolením papeže Klimenta VIII. a městských úřadů se rozhodlo postavit jí svatyni: základy byly zazděny 24. října 1595.
Projekt svěřil velkovévoda Ferdinand I. Medicejský Damianu Schifardinimu, mnichovi florentského kartuziánského kláštera, ale na práce dohlížel Flaminio Del Turco. Kostel byl otevřen v roce 1611 a 23. října vstoupila Madona do nové svatyně průvodem všemi ulicemi města.
Od roku 1656 se Madona z Provenzana vždy objevuje na drappellone, o které soupeří kontrady. Dne 1. července je drappellone sem přenášeno průvodem a večer v den Palia sem přichází vítězná kontrada poděkovat zpěvem svého Te Deum.