Popis
Bazilika Osservanza, neboli bazilika San Bernardino, stojí na kopci Capriola, mimo centrum Sieny, kde žil svatý Bernardin. Je to nejvýznamnější z kostelů mimo město: renesanční cihlová stavba, v níž dominuje kopule a zvonice.
Zvenčí je obklad celý z cihel, se štítovým průčelím, kruhovou rozetou a předsíní před jediným portálem. Uvnitř má kostel střídmé renesanční formy: bílé stěny a výzdobu z kamene pietra serena.
Nejlepší díla jsou glazované terakoty Andrey della Robbia: dvě tonda na vnitřní straně průčelí se svatým Ludvíkem z Toulouse a svatým Bonaventurou, postavy anděla Zvěstování a Panny Marie Zvěstování u paty vítězného oblouku a Nanebevzetí Panny Marie v kapli vlevo.
Pak triptychy Sana di Pietro: Madona s Dítětem a svatými Jeronýmem a Bernardinem a Korunování Panny Marie (1450–1460). Polyptych Andrey di Bartolo (1413) doplňuje čtvrtou kapli vlevo.
Pod kostelem je krypta s hrobkou Petrucciů, kde spočívá Pandolfo. V klášteře se otevírá Pandolfova lodžie a v refektáři Poslední večeře Francesca Franciho (1710); v muzeu Castelli je uložen relikviář svatého Bernardina z poloviny 15. století.
Dne 23. ledna 1944 proměnily americké bomby baziliku téměř v trosky. Dnes však vypadá nedotčeně, protože po válce ji architekt Egisto Bellini obnovil takovou, jaká byla, díky fotografiím a svědectvím bratří. Znovu byla vysvěcena v roce 1949.
Nebylo to poprvé, kdy se zvedala: obléhání Sieny v roce 1554 ji již poškodilo. Po barokní přestavbě prošla těžkou restaurací v letech 1922 až 1932 a v roce 1924 byla povýšena na baziliku minor.
Klášter založil v roce 1403 blahoslavený Giovanni da Stroncone. Stavba kostela se datuje k roku 1476 a práce skončily v devadesátých letech: projekt byl pravděpodobně od Francesca di Giorgio Martiniho za spolupráce Giacoma Cozzarelliho.
Pandolfo Petrucci klášter rozšířil po roce 1495 a později, po roce 1505, bratr Timoteo de' Medici.
Zvenčí je obklad celý z cihel, se štítovým průčelím, kruhovou rozetou a předsíní před jediným portálem. Uvnitř má kostel střídmé renesanční formy: bílé stěny a výzdobu z kamene pietra serena.
Nejlepší díla jsou glazované terakoty Andrey della Robbia: dvě tonda na vnitřní straně průčelí se svatým Ludvíkem z Toulouse a svatým Bonaventurou, postavy anděla Zvěstování a Panny Marie Zvěstování u paty vítězného oblouku a Nanebevzetí Panny Marie v kapli vlevo.
Pak triptychy Sana di Pietro: Madona s Dítětem a svatými Jeronýmem a Bernardinem a Korunování Panny Marie (1450–1460). Polyptych Andrey di Bartolo (1413) doplňuje čtvrtou kapli vlevo.
Pod kostelem je krypta s hrobkou Petrucciů, kde spočívá Pandolfo. V klášteře se otevírá Pandolfova lodžie a v refektáři Poslední večeře Francesca Franciho (1710); v muzeu Castelli je uložen relikviář svatého Bernardina z poloviny 15. století.
Dne 23. ledna 1944 proměnily americké bomby baziliku téměř v trosky. Dnes však vypadá nedotčeně, protože po válce ji architekt Egisto Bellini obnovil takovou, jaká byla, díky fotografiím a svědectvím bratří. Znovu byla vysvěcena v roce 1949.
Nebylo to poprvé, kdy se zvedala: obléhání Sieny v roce 1554 ji již poškodilo. Po barokní přestavbě prošla těžkou restaurací v letech 1922 až 1932 a v roce 1924 byla povýšena na baziliku minor.
Klášter založil v roce 1403 blahoslavený Giovanni da Stroncone. Stavba kostela se datuje k roku 1476 a práce skončily v devadesátých letech: projekt byl pravděpodobně od Francesca di Giorgio Martiniho za spolupráce Giacoma Cozzarelliho.
Pandolfo Petrucci klášter rozšířil po roce 1495 a později, po roce 1505, bratr Timoteo de' Medici.