Popis
Bazilika San Francesco je jedním z nejvýznamnějších kostelů Sieny, na piazza San Francesco. Velká gotická loď se stěnami s pruhy bílého a zeleného mramoru, freskami bratří Lorenzettiů ze 14. století a eucharistickým zázrakem.
Interiér je jediný velmi prostorný prostor na půdorysu egyptského kříže, myšlený tak, aby pojal zástup věřících naslouchajících kázání. Stěny mají bílé a zelené pruhy jako dóm a 36 vitráží je od mnichovské firmy Zettler z konce 19. století. Velké okno v apsidě z roku 1889 zobrazuje schválení řehole svatého Františka.
Poklady jsou v kaplích příčné lodi. Najdeš tu fresky Ambrogia Lorenzettiho, sňaté z kapitulní síně kláštera (1335–1340), s Mučednictvím šesti františkánských bratří a Svatým Ludvíkem z Toulouse před Bonifácem VIII., a Ukřižování jeho bratra Pietra Lorenzettiho.
Na vnitřní straně průčelí jsou dvě velké sňaté fresky: Korunování Panny Marie, které zahájil Sassetta v roce 1447 a dokončil Sano di Pietro, a Narození od Sodomy z roku 1531. Na konci pravé lodi je dřevěný krucifix z konce 13. století, který unikl požáru v roce 1655.
V hlavní kapli jsou vystaveny dvě busty: rodiče papeže Pia II., Silvio Piccolomini a Vittoria Forteguerri, které v roce 1459 vytesal Antonio Federighi. Na podlaze je deska, kterou tradice označuje za hrob Pii de' Tolomei, přenesenou sem s rodinnou hrobkou Tolomeiů.
Nejslavnější je zázrak Svatých hostií. Dne 14. srpna 1730 odnesl zloděj z baziliky cibórium s 351 konsekrovanými hostiemi. O tři dny později si ministrant všiml něčeho bílého v pokladničce jiného kostela, Santa Maria in Provenzano: byly to ony.
Byly pokryté prachem a pavučinami, a proto nebyly zkonzumovány, ale uchovány. A tady začíná ta zvláštní část: při každé kontrole se ukázaly nedotčené, i po třech stoletích. Pro církev jde o eucharistický zázrak, a proto je kostel i bazilikou a svatyní.
Hostie se přesouvají podle ročních období: v létě a v zimě jsou ve dvou různých kaplích příčné lodi. Zbylo jich něco přes dvě stě, protože při některých zkouškách je někdo i ochutnal.
Dnešní vzhled kostela hodně dluží 19. století. Požár v roce 1655 nechal kostel v dezolátním stavu více než dvě století, až restaurace Giuseppe Partiniho (interiér, 1885–1892) a nové novogotické cihlové průčelí (1894–1913) mu daly dnešní tvář. Ze stěn visí vlajky contrad.
Interiér je jediný velmi prostorný prostor na půdorysu egyptského kříže, myšlený tak, aby pojal zástup věřících naslouchajících kázání. Stěny mají bílé a zelené pruhy jako dóm a 36 vitráží je od mnichovské firmy Zettler z konce 19. století. Velké okno v apsidě z roku 1889 zobrazuje schválení řehole svatého Františka.
Poklady jsou v kaplích příčné lodi. Najdeš tu fresky Ambrogia Lorenzettiho, sňaté z kapitulní síně kláštera (1335–1340), s Mučednictvím šesti františkánských bratří a Svatým Ludvíkem z Toulouse před Bonifácem VIII., a Ukřižování jeho bratra Pietra Lorenzettiho.
Na vnitřní straně průčelí jsou dvě velké sňaté fresky: Korunování Panny Marie, které zahájil Sassetta v roce 1447 a dokončil Sano di Pietro, a Narození od Sodomy z roku 1531. Na konci pravé lodi je dřevěný krucifix z konce 13. století, který unikl požáru v roce 1655.
V hlavní kapli jsou vystaveny dvě busty: rodiče papeže Pia II., Silvio Piccolomini a Vittoria Forteguerri, které v roce 1459 vytesal Antonio Federighi. Na podlaze je deska, kterou tradice označuje za hrob Pii de' Tolomei, přenesenou sem s rodinnou hrobkou Tolomeiů.
Nejslavnější je zázrak Svatých hostií. Dne 14. srpna 1730 odnesl zloděj z baziliky cibórium s 351 konsekrovanými hostiemi. O tři dny později si ministrant všiml něčeho bílého v pokladničce jiného kostela, Santa Maria in Provenzano: byly to ony.
Byly pokryté prachem a pavučinami, a proto nebyly zkonzumovány, ale uchovány. A tady začíná ta zvláštní část: při každé kontrole se ukázaly nedotčené, i po třech stoletích. Pro církev jde o eucharistický zázrak, a proto je kostel i bazilikou a svatyní.
Hostie se přesouvají podle ročních období: v létě a v zimě jsou ve dvou různých kaplích příčné lodi. Zbylo jich něco přes dvě stě, protože při některých zkouškách je někdo i ochutnal.
Dnešní vzhled kostela hodně dluží 19. století. Požár v roce 1655 nechal kostel v dezolátním stavu více než dvě století, až restaurace Giuseppe Partiniho (interiér, 1885–1892) a nové novogotické cihlové průčelí (1894–1913) mu daly dnešní tvář. Ze stěn visí vlajky contrad.