Popis
Kostel San Martino ve via del Porrione v Sieně dokáže překvapit: v jediné renesanční lodi uchovává plátna Guida Reniho, Guercina a Domenica Beccafumiho. Ve středověku byl tak významný, že dal jméno Terzo di San Martino, jedné ze tří městských čtvrtí.
U třetího oltáře vpravo visí Umučení svatého Bartoloměje od Guercina z roku 1637, zčernalé po požáru a retušované, v bohatém mramorovém rámu z dílny Marriny. U druhého oltáře Obřezání od Guida Reniho z roku 1636. Naproti, vlevo, Narození Páně od Beccafumiho, asi z roku 1524, v dvojčeti téhož rámu.
Na vnitřní straně průčelí visí obraz ryze sienský: Neposkvrněná chrání Sienu během bitvy u Camollie, objednaný republikou v roce 1528 a podepsaný Giovannim di Lorenzo. Vlevo, u prostředního oltáře, je barevný dřevěný krucifix z 15. století od neznámého autora.
Kostel je doložen už v 8. století. V roce 1537 byl obnoven a rozšířen podle návrhu Giovana Battisty Peloriho; průčelí ve formách římského manýrismu je dílem Giovanniho Fontany a začalo se s ním v roce 1613, zvonice byla dokončena až v roce 1738.
Transept a presbytář jsou darem jedné rodiny, de' Vecchiů, která je koncem 17. století nechala upravit Mazzuoliům, sienským sochařům. Od Giuseppa Mazzuoliho je socha svatého Tomáše z Villanuevy a spolu s bratrem Giovannim Antoniem Madona s Dítětem, andělé a cibórium hlavního oltáře; kupoli vyzdobil freskami Annibale Mazzuoli.
Pod zvonicí, v gotické kapli nalevo od apsidy, zůstaly fresky ze 14. století s příběhy světců a Ukřižováním. Po stranách oblouku apsidy, na levé kruchtě, stojí varhany, které postavil Cesare Romani na přelomu 16. a 17. století.
Madona s Dítětem od Jacopa della Quercii, která tu kdysi byla, je dnes v Museo dell'Opera del Duomo.
U třetího oltáře vpravo visí Umučení svatého Bartoloměje od Guercina z roku 1637, zčernalé po požáru a retušované, v bohatém mramorovém rámu z dílny Marriny. U druhého oltáře Obřezání od Guida Reniho z roku 1636. Naproti, vlevo, Narození Páně od Beccafumiho, asi z roku 1524, v dvojčeti téhož rámu.
Na vnitřní straně průčelí visí obraz ryze sienský: Neposkvrněná chrání Sienu během bitvy u Camollie, objednaný republikou v roce 1528 a podepsaný Giovannim di Lorenzo. Vlevo, u prostředního oltáře, je barevný dřevěný krucifix z 15. století od neznámého autora.
Kostel je doložen už v 8. století. V roce 1537 byl obnoven a rozšířen podle návrhu Giovana Battisty Peloriho; průčelí ve formách římského manýrismu je dílem Giovanniho Fontany a začalo se s ním v roce 1613, zvonice byla dokončena až v roce 1738.
Transept a presbytář jsou darem jedné rodiny, de' Vecchiů, která je koncem 17. století nechala upravit Mazzuoliům, sienským sochařům. Od Giuseppa Mazzuoliho je socha svatého Tomáše z Villanuevy a spolu s bratrem Giovannim Antoniem Madona s Dítětem, andělé a cibórium hlavního oltáře; kupoli vyzdobil freskami Annibale Mazzuoli.
Pod zvonicí, v gotické kapli nalevo od apsidy, zůstaly fresky ze 14. století s příběhy světců a Ukřižováním. Po stranách oblouku apsidy, na levé kruchtě, stojí varhany, které postavil Cesare Romani na přelomu 16. a 17. století.
Madona s Dítětem od Jacopa della Quercii, která tu kdysi byla, je dnes v Museo dell'Opera del Duomo.