Popis
Kostel San Pietro alla Magione na via Camollia je románský kamenný kostel s předsazeným schodištěm, kde templáři provozovali útulek pro poutníky. Zůstala po něm zvonice na sanktusník a kříže vytesané ve zdivu.
Nejpozoruhodnějším znamením jsou templářské kříže vytesané do kamene na boku. Vzadu u apsidy je zvonice na sanktusník, typická pro templářské magione.
Štítové průčelí, z kamene, v románském slohu (12. nebo 13. století), má gotický portál ze 14. století. Zakončení s obloučky bylo svévolně přestavěno na počátku 20. století. Vpravo je cihlová kaple z let 1523–1526, votivní dar po moru.
Interiér je jednoduchý a strohý: jedna loď s vysokými a úzkými okny, zvýšené kněžiště, apsida a krov. Dnešní podoba je dílem obnovy z roku 1957.
Mezi díly je gotická nika ze 14. století pro uložení posvátných nádob při mši a fragmenty monochromních fresek Cristofora di Bindoccio a Mea di Pero z konce 14. století, pocházející z místnosti starého útulku.
V pravé kapli Madona s Dítětem od Bartolomea Neroniho zvaného Riccio z 16. století a Madona se svatým Janem Křtitelem a Petrem od Diega Pesca z roku 1760.
Kostel je doložen od roku 998 a patřil templářům nejméně od 12. století: říká to dokument z roku 1148. Měli tu útulek pro poutníky, «la Magione», který dal kostelu jméno.
V roce 1312 byli templáři zrušeni a kostel přešel k johanitům, pozdějším maltézským rytířům, a poté k diecézi, jejíž je farností.
Vazba na Maltu se nikdy nepřetrhla. Kostel je dosud místem, kde se schází sienská sekce Suverénního vojenského řádu Maltézských rytířů. V roce 1980 tu byl hostem velmistr Fra' Angelo de Mojana di Cologna, kvůli titulu «Sovrana» udělenému contradě Istrice, na jejímž území kostel stojí.
Nejpozoruhodnějším znamením jsou templářské kříže vytesané do kamene na boku. Vzadu u apsidy je zvonice na sanktusník, typická pro templářské magione.
Štítové průčelí, z kamene, v románském slohu (12. nebo 13. století), má gotický portál ze 14. století. Zakončení s obloučky bylo svévolně přestavěno na počátku 20. století. Vpravo je cihlová kaple z let 1523–1526, votivní dar po moru.
Interiér je jednoduchý a strohý: jedna loď s vysokými a úzkými okny, zvýšené kněžiště, apsida a krov. Dnešní podoba je dílem obnovy z roku 1957.
Mezi díly je gotická nika ze 14. století pro uložení posvátných nádob při mši a fragmenty monochromních fresek Cristofora di Bindoccio a Mea di Pero z konce 14. století, pocházející z místnosti starého útulku.
V pravé kapli Madona s Dítětem od Bartolomea Neroniho zvaného Riccio z 16. století a Madona se svatým Janem Křtitelem a Petrem od Diega Pesca z roku 1760.
Kostel je doložen od roku 998 a patřil templářům nejméně od 12. století: říká to dokument z roku 1148. Měli tu útulek pro poutníky, «la Magione», který dal kostelu jméno.
V roce 1312 byli templáři zrušeni a kostel přešel k johanitům, pozdějším maltézským rytířům, a poté k diecézi, jejíž je farností.
Vazba na Maltu se nikdy nepřetrhla. Kostel je dosud místem, kde se schází sienská sekce Suverénního vojenského řádu Maltézských rytířů. V roce 1980 tu byl hostem velmistr Fra' Angelo de Mojana di Cologna, kvůli titulu «Sovrana» udělenému contradě Istrice, na jejímž území kostel stojí.