Popis
Museo Diocesano d'Arte Sacra, diecézní muzeum sakrálního umění, sídlí v sálech vedle oratoře San Bernardino na piazza San Francesco a nabízí dvě prohlídky v jedné. Na jedné straně sienské malířství a sochařství od 13. do 18. století, na druhé oratoř s freskami tří velkých malířů 16. století.
Největším lákadlem je horní patro oratoře: v letech 1518 až 1532 tu Sodoma, Girolamo del Pacchia a Beccafumi namalovali Dějiny Panny Marie. Ve scénách poznáš ozvěny římských děl Michelangela a Raffaela, zejména klenby Sixtinské kaple a Vatikánských stanz.
Tady nahoře je strop kazetový, s hlavičkami cherubínů, a stěny jsou dřevěné se štuky Ventury Turapilliho. Po stranách oltáře stojí destička s trigramem, která podle tradice patřila světci, a byzantská ikona ze 13. století.
Spodní patro má klenbu s freskou Madony, která chrání Sienu, svatého Bernardina a svatou Kateřinu, kterou začal Arcangelo Salimbeni a v roce 1580 dokončil Francesco Vanni. V lunetách jsou scény ze života Bernardina.
V sálech muzea začíná prohlídka u Madony z Tressy z doby kolem roku 1235: nejstarší ikony sienské malířské tradice. O kousek dál visí Madona kojící Ambrogia Lorenzettiho, slavné dílo ze 14. století.
V 15. století potkáš Madonu z Molli od Sassetty a Zvěstování Matteo di Giovanniho, které věrně opakuje Zvěstování Simone Martiniho ze 14. století. Vecchietta podepisuje Pietu na fresce a stejnou scénu v polychromovaném dřevě.
V předsíni nad obloukem stojí Madona s Dítětem z polychromované terakoty od Jacopa della Quercia z doby kolem roku 1420. Ve staré sakristii jsou vystavena díla od 15. do 18. století, mezi nimi Kristus nesoucí kříž od Beccafumiho.
Tady se opravdu kázalo. Svatý Bernardin tu obvykle mluvil, a po jeho svatořečení v roce 1450 přijalo bratrstvo jeho jméno a rozhodlo se postavit oratoř. Venku zůstala cihlová fasáda s travertinovým portálem z roku 1574 a nahoře paprsčitý kruh s trigramem IHS.
Zajímavý detail: několik malých desek, které namalovali Sodoma a Riccio, sloužilo v sakristii jako pohřební nosítka. A relikviář ve tvaru truhličky uchovává některé předměty světce a jeho vnitřnosti, zaslané z L'Aquily, kde Bernardin zemřel a je pohřben.
Mezi plátny z 18. století je i nárys fresky, kterou Antonio Nasini a jeho bratr Giuseppe Nicola namalovali koncem 17. století pro Antiporto di Camollia, později zničené při bombardování v roce 1944.
Největším lákadlem je horní patro oratoře: v letech 1518 až 1532 tu Sodoma, Girolamo del Pacchia a Beccafumi namalovali Dějiny Panny Marie. Ve scénách poznáš ozvěny římských děl Michelangela a Raffaela, zejména klenby Sixtinské kaple a Vatikánských stanz.
Tady nahoře je strop kazetový, s hlavičkami cherubínů, a stěny jsou dřevěné se štuky Ventury Turapilliho. Po stranách oltáře stojí destička s trigramem, která podle tradice patřila světci, a byzantská ikona ze 13. století.
Spodní patro má klenbu s freskou Madony, která chrání Sienu, svatého Bernardina a svatou Kateřinu, kterou začal Arcangelo Salimbeni a v roce 1580 dokončil Francesco Vanni. V lunetách jsou scény ze života Bernardina.
V sálech muzea začíná prohlídka u Madony z Tressy z doby kolem roku 1235: nejstarší ikony sienské malířské tradice. O kousek dál visí Madona kojící Ambrogia Lorenzettiho, slavné dílo ze 14. století.
V 15. století potkáš Madonu z Molli od Sassetty a Zvěstování Matteo di Giovanniho, které věrně opakuje Zvěstování Simone Martiniho ze 14. století. Vecchietta podepisuje Pietu na fresce a stejnou scénu v polychromovaném dřevě.
V předsíni nad obloukem stojí Madona s Dítětem z polychromované terakoty od Jacopa della Quercia z doby kolem roku 1420. Ve staré sakristii jsou vystavena díla od 15. do 18. století, mezi nimi Kristus nesoucí kříž od Beccafumiho.
Tady se opravdu kázalo. Svatý Bernardin tu obvykle mluvil, a po jeho svatořečení v roce 1450 přijalo bratrstvo jeho jméno a rozhodlo se postavit oratoř. Venku zůstala cihlová fasáda s travertinovým portálem z roku 1574 a nahoře paprsčitý kruh s trigramem IHS.
Zajímavý detail: několik malých desek, které namalovali Sodoma a Riccio, sloužilo v sakristii jako pohřební nosítka. A relikviář ve tvaru truhličky uchovává některé předměty světce a jeho vnitřnosti, zaslané z L'Aquily, kde Bernardin zemřel a je pohřben.
Mezi plátny z 18. století je i nárys fresky, kterou Antonio Nasini a jeho bratr Giuseppe Nicola namalovali koncem 17. století pro Antiporto di Camollia, později zničené při bombardování v roce 1944.