Popis
Orto Botanico v Sieně je zahrada univerzity na Via Mattioli, poblíž Porta Tufi, uvnitř hradeb.
Zabírá asi dva a půl hektaru svahu a spojuje záhony léčivých rostlin, malý park s exotickými stromy, skutečný statek a skleníky, mezi nimi jeden starý z roku 1875.
Všechno začalo rostlinami, které léčily nemocné. Na počátku 17. století měla nemocnice Santa Maria della Scala svou Orto dei Semplici, kde se pěstovaly léčivé byliny.
V roce 1784 jej velkovévoda Petr Leopold přeměnil na botanickou zahradu univerzity a roku 1856 byla pro získání větší plochy přenesena sem, k Accademia dei Fisiocritici.
Vchod od ulice, otevřený roku 1866, zdobí dvě nádrže s vodními rostlinami. V roce 1964 byla rozloha zdvojnásobena a přibyly nové budovy pro univerzitní ústavy, které pohltily malý studený skleník z 19. století.
Svah se dělí na tři části. Nahoře je škola s umělými terasami a obdélníkovými záhony pro rostliny užívané v lékárenství, parfumerii a v kuchyni.
Níže leží park s exotickými stromy a keři, které snášejí život venku, jako je kdoulovec, granátovník a jujuba, spolu s rostlinami střední a jižní Toskánska a sbírkou nahosemenných.
Dole je statek, kde se snažili připomenout, jaká byla půda uvnitř hradeb. Rostou tu ovocné stromy zkoumané vědci; skalka a kapradinový záhon, nedávno vybudované, ukazují toskánské rostliny z přírodních prostředí, která se vidí jen zřídka.
Tři skleníky ukrývají exotické rostliny. V teplém skleníku, postaveném roku 1875 ze železa a barevného skla, rostou orchideje, kapradiny a agáve; v dalším skleníku našly útočiště rostliny polopouštních prostředí, jako američtí kaktusy a africké pryšce.
Dnešní rozměry a uspořádání jsou zásluhou ředitelů, kteří se postupně střídali. Zahrada tak shrnuje dějiny univerzity: od zahrady léčivých rostlin, jaká byla v 17. století, po místo výzkumu ovocných stromů a sbírek exotických druhů.
Zabírá asi dva a půl hektaru svahu a spojuje záhony léčivých rostlin, malý park s exotickými stromy, skutečný statek a skleníky, mezi nimi jeden starý z roku 1875.
Všechno začalo rostlinami, které léčily nemocné. Na počátku 17. století měla nemocnice Santa Maria della Scala svou Orto dei Semplici, kde se pěstovaly léčivé byliny.
V roce 1784 jej velkovévoda Petr Leopold přeměnil na botanickou zahradu univerzity a roku 1856 byla pro získání větší plochy přenesena sem, k Accademia dei Fisiocritici.
Vchod od ulice, otevřený roku 1866, zdobí dvě nádrže s vodními rostlinami. V roce 1964 byla rozloha zdvojnásobena a přibyly nové budovy pro univerzitní ústavy, které pohltily malý studený skleník z 19. století.
Svah se dělí na tři části. Nahoře je škola s umělými terasami a obdélníkovými záhony pro rostliny užívané v lékárenství, parfumerii a v kuchyni.
Níže leží park s exotickými stromy a keři, které snášejí život venku, jako je kdoulovec, granátovník a jujuba, spolu s rostlinami střední a jižní Toskánska a sbírkou nahosemenných.
Dole je statek, kde se snažili připomenout, jaká byla půda uvnitř hradeb. Rostou tu ovocné stromy zkoumané vědci; skalka a kapradinový záhon, nedávno vybudované, ukazují toskánské rostliny z přírodních prostředí, která se vidí jen zřídka.
Tři skleníky ukrývají exotické rostliny. V teplém skleníku, postaveném roku 1875 ze železa a barevného skla, rostou orchideje, kapradiny a agáve; v dalším skleníku našly útočiště rostliny polopouštních prostředí, jako američtí kaktusy a africké pryšce.
Dnešní rozměry a uspořádání jsou zásluhou ředitelů, kteří se postupně střídali. Zahrada tak shrnuje dějiny univerzity: od zahrady léčivých rostlin, jaká byla v 17. století, po místo výzkumu ovocných stromů a sbírek exotických druhů.