Popis
Palazzo Tolomei je středověký palác uzavírající stejnojmenné náměstí na ulici Banchi di Sopra, jedné z hlavních ulic Sieny. Býval domem bankéřské rodiny a je nejstarším dochovaným soukromým sídlem ve městě.
Především stojí za pozornost fasáda z šedého kamene: přísná, typicky třináctistoletá, se dvěma od sebe hodně vzdálenými patry oddělenými kordonovými římsami. Zaujme její měřítko: žádné zbytečné ozdoby, jen kompaktní zeď stará téměř osm set let.
Přísnost zjemňují biforia: dvě řady po pěti, zakončené lomenými oblouky a malými trojlistými oky. Podívejte se na ně z náměstí, trochu zdola: právě pravidelný rytmus otvorů odlehčuje celou fasádu.
Uvnitř, v sále, jsou znovu složeny architektonické zlomky nalezené při restauracích, takže zblízka uvidíte kousky paláce, který málem zmizel.
Tolomeiové patřili mezi první v Sieně, kdo zbohatl na směnárenství: mocní bankéři s věžemi a hrady mezi Montagnolou Senese a Maremmou. Už v 11. a 12. století měli za tehdejšími hradbami opevněný dvůr, znamení bohatství, které už bylo pevné.
Palác byl započat před rokem 1205, přežil však jen stěží: po roce 1267 ho gibelíni téměř celý zničili a znovu byla postavena jen horní patra, v letech 1270 až 1275. V roce 1277 vzplanul, ale bez větších škod.
Nepřátel měla rodina dost: v roce 1269 to byl Regolino Tolomei, kdo v bitvě zabil Provenzana Salvaniho, vůdce sienských gibelínů.
V Dantově Očistci je i Pia, žena ze Sieny zabitá manželem v Maremmě, která prosí, aby na ni nezapomněli. Staří komentátoři tvrdili, že byla Tolomeiová, ačkoli to žádný dokument nikdy nedokázal, a její verš je vytesán na desce právě na tomto paláci.
Deska s Piou je na pravém boku, ve Vicolo della Torre: detail, kolem kterého mnozí projdou, aniž by ho spatřili.
To, co dnes vidíte, je z velké části výsledkem restaurování z roku 1971.
Především stojí za pozornost fasáda z šedého kamene: přísná, typicky třináctistoletá, se dvěma od sebe hodně vzdálenými patry oddělenými kordonovými římsami. Zaujme její měřítko: žádné zbytečné ozdoby, jen kompaktní zeď stará téměř osm set let.
Přísnost zjemňují biforia: dvě řady po pěti, zakončené lomenými oblouky a malými trojlistými oky. Podívejte se na ně z náměstí, trochu zdola: právě pravidelný rytmus otvorů odlehčuje celou fasádu.
Uvnitř, v sále, jsou znovu složeny architektonické zlomky nalezené při restauracích, takže zblízka uvidíte kousky paláce, který málem zmizel.
Tolomeiové patřili mezi první v Sieně, kdo zbohatl na směnárenství: mocní bankéři s věžemi a hrady mezi Montagnolou Senese a Maremmou. Už v 11. a 12. století měli za tehdejšími hradbami opevněný dvůr, znamení bohatství, které už bylo pevné.
Palác byl započat před rokem 1205, přežil však jen stěží: po roce 1267 ho gibelíni téměř celý zničili a znovu byla postavena jen horní patra, v letech 1270 až 1275. V roce 1277 vzplanul, ale bez větších škod.
Nepřátel měla rodina dost: v roce 1269 to byl Regolino Tolomei, kdo v bitvě zabil Provenzana Salvaniho, vůdce sienských gibelínů.
V Dantově Očistci je i Pia, žena ze Sieny zabitá manželem v Maremmě, která prosí, aby na ni nezapomněli. Staří komentátoři tvrdili, že byla Tolomeiová, ačkoli to žádný dokument nikdy nedokázal, a její verš je vytesán na desce právě na tomto paláci.
Deska s Piou je na pravém boku, ve Vicolo della Torre: detail, kolem kterého mnozí projdou, aniž by ho spatřili.
To, co dnes vidíte, je z velké části výsledkem restaurování z roku 1971.