Popis
Santuario Cateriniano je dům, v němž se narodila svatá Kateřina Sienská, v městské čtvrti Fontebranda, přeměněný na svatyni z podloubí, lodžií a oratoří. Stojí na Costa di Sant'Antonio, v oblasti, která bývala čtvrtí vlnařů, dílen a barvíren.
Kateřina byla dcerou barvíře Jacopa Benincasy. Hned po svatořečení roku 1461 město dům i sousední budovy koupilo, aby z nich zřídilo svatyni, a přestavby začaly roku 1464.
Dům se dodnes pozná podle renesančního portálu s nápisem „Sponsae Kristi Catherine Domus“ a podle lodžie s cihlovými sloupky.
Vstupuje se podloubím italských obcí v novorenesančním slohu, které vzniklo na oslavu toho, že Pius XII. roku 1939 vyhlásil Kateřinu za patronku Itálie.
Název má zvláštní důvod: začalo se stavět roku 1941 a stavělo se ze symbolické částky odpovídající ceně jedné cihly, kterou přispěla každá italská obec. Práce se kvůli válce zastavily a byly dokončeny roku 1947.
Dále stojí kostel Crocifisso, postavený v letech 1614 až 1623 na pozemku, kde podle tradice býval zahrada rodiny Benincasových.
Uchovává pisánský krucifix z druhé poloviny 13. století, před nímž Kateřina roku 1375 v kostele Santa Cristina v Pise obdržela stigmata.
Naproti je oratoř Cucina: původně šlo o kuchyni Benincasových. Pod oltářem zůstaly zbytky ohniště, kde podle vyprávění Kateřina upadla v extázi na žhavé uhlíky a vyšla z nich nezraněná.
Stěny pokrývají obrazy se scénami ze života světice, malované hlavně v letech 1578 až 1635.
Po schodech dolů dojdete do oratoře Camera, kde uvidíte komůrku, v níž Kateřina spala, a kámen, který používala jako polštář. Níže stojí oratoř Tintoria na místě, kde bývala otcova barvírna.
Ta poslední, zvaná též oratoř Santa Caterina in Fontebranda, byla v letech 1465 až 1474 přestavěna na kostel a patří kontradě Oca. Svatyně se tak prochází, patro po patru dolů až na místo, kde světičina rodina zpracovávala vlnu.
Kateřina byla dcerou barvíře Jacopa Benincasy. Hned po svatořečení roku 1461 město dům i sousední budovy koupilo, aby z nich zřídilo svatyni, a přestavby začaly roku 1464.
Dům se dodnes pozná podle renesančního portálu s nápisem „Sponsae Kristi Catherine Domus“ a podle lodžie s cihlovými sloupky.
Vstupuje se podloubím italských obcí v novorenesančním slohu, které vzniklo na oslavu toho, že Pius XII. roku 1939 vyhlásil Kateřinu za patronku Itálie.
Název má zvláštní důvod: začalo se stavět roku 1941 a stavělo se ze symbolické částky odpovídající ceně jedné cihly, kterou přispěla každá italská obec. Práce se kvůli válce zastavily a byly dokončeny roku 1947.
Dále stojí kostel Crocifisso, postavený v letech 1614 až 1623 na pozemku, kde podle tradice býval zahrada rodiny Benincasových.
Uchovává pisánský krucifix z druhé poloviny 13. století, před nímž Kateřina roku 1375 v kostele Santa Cristina v Pise obdržela stigmata.
Naproti je oratoř Cucina: původně šlo o kuchyni Benincasových. Pod oltářem zůstaly zbytky ohniště, kde podle vyprávění Kateřina upadla v extázi na žhavé uhlíky a vyšla z nich nezraněná.
Stěny pokrývají obrazy se scénami ze života světice, malované hlavně v letech 1578 až 1635.
Po schodech dolů dojdete do oratoře Camera, kde uvidíte komůrku, v níž Kateřina spala, a kámen, který používala jako polštář. Níže stojí oratoř Tintoria na místě, kde bývala otcova barvírna.
Ta poslední, zvaná též oratoř Santa Caterina in Fontebranda, byla v letech 1465 až 1474 přestavěna na kostel a patří kontradě Oca. Svatyně se tak prochází, patro po patru dolů až na místo, kde světičina rodina zpracovávala vlnu.